|
Příběh trenéra - díl první, první část autor Carabor
„Volím si tebe growlithe! Použij plamenomet!“ Hodil mladý chlapec pokébal na zem, během vteřiny z něho vyletěl červený paprsek, zformoval se do podoby pokémona growlitha. Ten hned poslechl pánův rozkaz, otevřel tlamu a zní, vyšlehly plameny. Chlapec zvedl ruku na znamení vítězství. „Hurá! Growlithe vrať se!“ namířil ruku s pokebalem na pokémona………. „Vstávat!“ slyší Tadeáš, ležící v posteli. „ Ještě pět minut.“ Řekne tiše a otočí se v posteli, čelem ke zdi. „ Vstávat máš si jít pro pokémona!“ ozve se znovu ženský hlas. „CO?“ řekne Tadeáš, otevře oči a až teď si uvědomí, že je v pokoji, zase se mi něco zdálo, pomyslí si. Zvedne se, a jde k zrcadlu. Tam si upraví, rozježené vlasy. V mžiku vejde do koupelny. Hned z ní zase vyjde. Vezme si kalhoty, ponožky, černé triko a svou černou bundu. To bude zase den! Proletí mu hlavou myšlenka. „ Honem máš si jít pro pokémona, no tak Tadeáši!“ Další události popíši jen stručně. Jak si Tadeáš uvědomil, že si má zajít za profesorem Kuelem pro pokémona, netrvala mu snídaně ani pět vteřin. Proletěl obývákem a kuchyní. Tam spatřil maminku, jak cosi dělá u trouby a otce sedícího u stolu a čtoucího noviny. Svižným krokem vyšel ze dveří, podíval se po okolí. Bylo brzo ráno, nikde ani živáčka. Obul si boty. Musím si pospíšit, aby mi pokémona nevyfoukli jako před rokem. Ano Tadeášovi bylo už jedenáct, když mu bylo deset, zaspal a už na něj žádný pokémon nezbyl. No a na to nejdůležitější bych zapomněl. No přece kde bydlí. Tadeáš bydlí v plamenném městě, profesor co tu žije, se jmenuje Kuel. Město je velice proslulé hlavně díky nalezištím ohnivých kamenů, ty se používají hlavě k vývoji pokémonů. Dále je tu ohnivý stadion. No a to nejdůležitější, žije tu spousta ohnivých pokémonů jako Charmandři, Charmeleoni a Charizardi. Také growlithové a vulpixové, ponity, magmaři a spousta dalších. Právě growlitha Tadeáš chtěl. Bohužel bydlel s otcem a matkou na druhé straně města, než byla profesorova laboratoř. Proto mu trvalo pěknou chvíli, než tam došel, otřel si čelo a zazvonil na zvonek ve tvaru pokebalu. „ Kdo je tam???“ Ozval se hluboký hlas. „ Já, pane profesore, Tadeáš, ten opozdilec.“ Odpověděl Tadeáš se smíchem. „ Proč mě budíš tak brzo! Není ani šest hodin!“ Ozval se znovu hluboký hlas. Bylo poznat, že je profesor rozespalý. „ Jdu si pro pokémona, pane profesore. Můžete mi otevřít?“ pokusil se Tadeáš ukončit rozhovor. „ Ne to bych nemohl. Přijď, až bude po obědě. Pak ti pokémona dám.“ Odpověděl profesor. „ Ale pane profesore………………..“ Dostane Tadeáš svého prvního pokémona??? To se dozvíte v druhé části.
Příběh trenéra - díl první, druhá část autor Carabor
„Ne už jsem řekl! Přijď po obědě.“ Přerušil Tadeáše hlas. „ Ale pane profesore…… Bébé hkkkh, ale já ho potřebuju,Bébé.“ Začal Tadeáš předstírat pláč, začal fňukat a předstírat že smrká. „Já potřebuju growlitha.Bébé!“ začal ještě hlasitěji. „ Ááááá no dobře!“ odvětil naštvaný profesor. Ozval se skřípavý zvuk a kovové dveře, se otevřeli. Před Tadeášem se objevila temná dlouhá chodba. Tadeáš váhal, jestli tam má jít, nakonec ale vstoupil. Jak to udělal, rozsvítila se světla a z jedněch dveří vyšel profesor Kuel. Měl na sobě jen noční košili a legrační čapku s bambulí. „Takže ty si jdeš pro pokémona, že?! No tak pojď za mnou.“ S těmi slovy se profesor otočil a vydal se dlouhou chodbou. Sem tam pokukoval po dveřích. Tadeáš chvíli stál, ale pak ho pohotově následoval. Asi za tři minuty se Kuel zastavil, zmáčkl červený knoflík a tím otevřel dveře s nápisem ,,sklad pokébalů,, potom do nich vešel. Tadeáše ohromila technika, kterou tu profesor využíval. Jen pstával a díval se po knoflících různých barev, tvarů a velikostí. „Tak pojď!“ vytrhl ho ze snění křik. Tadeáš tedy rychle vlezl do otevřených dveří, přistoupil k profesorovi a řekl. „Pane profesore, chtěl bych growlitha.“ Profesor se na něj podíval. „ Tak growlitha.“ Řekl si pro sebe. „ Ale ten není ve výběru, vyber si buď charmandera, vulpixe, nebo ponytu. Jako každý jiný.“ Odpověděl profesor a zadíval se na Tadeáše přísným pohledem. „Ale pane profesore, moc vás prosím, dejte mi growlitha.“ Řekne Tadeáš. „ Hmmmmm no tak dobrá, tady je.“ S těmi slovy podal profesor Tadeášovi pokébal. „ Díky!“ radostně řekl Tadeáš a chystal se k odchodu. „POČKEJ.“ Zadržel ho Kuel v poslední chvíli. „ Tady máš pokédex. A tady mapu. Tak teď už můžeš jít.“ Podal mu ještě pokédex, složenou mapu a vystrčil ho ze dveří, tak rychle, že Tadeáš ani nestačil poděkovat. „Hurá mám growlitha.“ Přitiskl si pokébal k srdci. „Měl bych ho skusit?!“ Napřímil ruku s pokébalem a řekl. „Growlithe volím si tebe!“ z pokébalu vyletěl červený paprsek, zformoval se do podoby pokémona growlitha. „Growlithe! Teď jsi můj pokémon a vyhrajeme spoustu odznaků!“ Growlith si sedl a poslouchal, co Tadeáš říkal. „ Staneme se mistry v pokémonu! Souhlasíš? A víš co?! Budu ti říkat Growlí, to není tak dlouhé.“ Growlith jen zakýval hlavou a Tadeáš ho podrbal za uchem. „ Musíme jít domů, máme čas na trénink, než vyrazíme, musíš být připravený.“ Tadeáš si prohrábl vlasy, growlith se zvedl. „ Jdeme!“ zavelel Tadeáš. konec prvního dílu.
|
